Fotografie

Budete potřebovat vytištěnou fotografii, popřípadě fotoaparát.

Jak fotografie ovlivňuje vnímání reality?

Vynález fotografie datujeme do roku 1839. Fotografie je z podstaty materiální (proces jejího vzniku závisí na zákonitostech optiky a chemických procesech) a materialistická (divák si myslí, že na fotografii vidí reálný svět podobně, jak ho vnímá očima). Můžeme říct, že fotografie potvrzuje materiální spolehlivost reality. Zároveň se v 19. století setkáváme s fotografií ateliérovou, která je záměrně inscenovaná a slouží k potvrzení společenského statusu nebo k vytvoření portrétu, který bude využit komerčně (např. fotografie hereckých hvězd).

(Zdroj: Theatre Histories. B. Zarilli a kol.: Theatre Histories, Routledge, New York and London, 2010)

Jak fotografie ovlivňuje výtvarné umění?

Fotografie přebrala část úkolu výtvarného umění – zachycovat podobu. Před vynálezem fotografie se téměř každý řádný a movitý člověk dal alespoň jednou za život portrétovat. Od chvíle dostupnosti portrétní fotografie, nemuseli lidé podstupovat zdlouhavé sezení modelem. Malíři začali být nuceni bádat v oblastech, kam je fotografie nemohla následovat. Ne náhodou vznikají v této době novátorské styly – impresionismus a expresionismus. Zároveň začínají výtvarníci experimentovat s abstrakcí. 

(Zdroj: Ernst  H. Gombrich: Příběh umění, Odeon, Praha 1992) 

Jak to souvisí s Ibsenovou hrou?

Hrdina Ibsenovy Divoké kachny, Hjalmar Ekdal, je profesí fotograf a součástí jeho bytu je fotografický ateliér. Ekdalovou profesí je vytvářet aranžované fotografie. Jeho manželka a dcera mu pomáhají s retušemi (úpravami vyvolaných fotografií). Proč myslíte, že Ekdal vykonává právě toto povolání?

Můžete pokračovat následující hrou.

Dobová fotografie

Se žáky si prohlédněte aranžovanou dobovou fotografii. Společně diskutujte v jaké době a při jaké příležitosti byla fotografie pořízena?  Jaké osoby jsou na ní zachyceny? Popište vztahy mezi nimi, jejich přibližný věk, sociální zázemí, pokuste se navrhnout oblast jejich profesního působení.

Rozdělíme se na skupiny po 7 osobách. Skupina zaujme stejné pozice jako na fotografii, pokusí se zachytit náladu kompozice, charakteristické rysy, postoj, vztahy a podobně. Na tlesknutí pedagoga*žky se každý*á podívá na jednu z dalších postav „živé fotografie“. Důležité je zachovat pevný pohled a netěkat očima. Pokud se setkají pohledy dvou postav, rozžívá se mezi nimi krátký dialog o 1–2 replikách. Pokud dojde k setkání pohledů vícero dvojic, první dvojice, která začne, dokončí dialog, a teprve poté začne dialog dvojice další. V případě, že se nesetkají žádné pohledy, ale také v případě, že se pohledy setkají a všechny dialogy již proběhly, se skupina opět naaranžuje do původní pozice postav z fotografie. Celou hru můžeme zopakovat. 

Variací aktivity je tzv. putující dialog. V momentě štronza pedagog*žka tleskne a ukáže na postavu, která dialog začne. Dotyčný vysloví libovolně dlouhou promluvu, na jejímž konci odkáže na jinou postavu nebo jí položí otázku. Dotyčná postava na otázku odpoví a dotáže se další postavy. Takto dialog pokračuje do té doby, dokud všechny postavy nepromluví, případně do té doby, než se dialog začne cyklit nebo jej pedagog*žka zastaví. 

Kontakt mezi postavami není navázán jen verbálně, ale i za použití některých neverbálních komunikačních prostředků. Postavy se na sebe při promluvě dívají a mohou komunikovat i pomocí gest, mimiky a podobně.

Cílem aktivity je rozvoj schopnosti improvizace slovem, za splnění konkrétních vstupních okolností (dobový kontext, postava a vše, co o ní víme nebo jsme si stanovili).  Je možné aktivitu společně reflektovat a vést diskuzi o tvorbě uměleckého dialogu, který je přesný a vypovídající.